.616de370489ab.png)
O krmení psů koluje celá řada mýtů nebo vědecky nepodložených informací. Nejinak je tomu i v oblasti různých způsobů krmení. Toho bohužel využívá řada výrobců nebo prodejců krmiv pro svůj marketing, který nebývá založený na pravdě. Pojďme se tomu společně podívat na kloub. 🧐
My nejsme krvelační propagátoři jednoho způsobu krmení. Naopak – pro nás je zdraví a spokojenost psa na prvním místě. Za svoji cestu jsme si zvolili extrudované granule, ale rádi podporujeme i ostatní metody krmení, pokud jsou dělané dobře. Každý způsob krmení (nebo jejich kombinace) má své přednosti a nedostatky. Z našeho pohledu je důležité o nich otevřeně mluvit a být si jich při výběru krmiva pro svého hafíka vědomi. To nám pak umožňuje prodejcům a výrobcům klást správné otázky a nenechat se „opít rohlíkem“.
Naše paní doktorka pro vás připravila článek, který shrnuje přednosti a nedostatky jednotlivých způsobů krmení.
Jak rádi křičíme do světa, my jsme si zvolili cestu extrudovaných granulí, které vyrábíme nejlepší dostupnou technologií umožňující kompletní zpracování granulek při 90 stupních Celsia a vstup až 100 % čerstvých surovin do výrobního procesu. Sami můžete na základě článku omrknout, jak si v kvalitě stojíme. Pokud by vás o nás zajímalo víc informací, mrkněte do sekce „Poradna“, kde vyčmucháte články o naší spolupráci s přední nezávislou výživovou poradkyní, námi používané technologii, výrobním parťákovi, původu surovin atd. Nebo nám svůj dotaz štěkněte.
A jestli krmíte extrudovanými granulemi nebo byste je rádi používali jako doplněk k BARFu nebo vařené stravě, rádi se podíváme na propočet granulek šitých na míru zdraví a potřeb vašeho chlupáče. Vyplnění formuláře s údaji o vašem hafanovi vám zabere jen chviličku, pak už je to na nás.
A teď už konec řečí, vzhůru na fakta. Packu na to! 🐾
MVDr. Eva Štercová, Ph.D.
Metody krmení psů, jejich výhody a nevýhody
Psy lze krmit různými způsoby, v zásadě se rozlišují tři základní přístupy k jejich výživě – krmení výhradně průmyslovými krmivy (granulemi, vlhkým krmivem), krmení domácí stravou (vařenou, syrovou) nebo vzájemná kombinace obou typů krmiv.
Každý z uvedených způsobů má své přednosti a nedostatky. Krmení průmyslovými krmivy je jednoduché a nevyžaduje od majitele psa rozsáhlejší znalosti výživy. V současné době tento způsob krmení převažuje, přičemž výrazně převládají krmiva suchá (granule). Podle rozsáhlého průzkumu provedeného v USA a Austrálii (Laflamme et al., 2008) dostávalo více než 90 % psů průmyslově vyráběná krmiva v množství minimálně 50 % z celkové krmné dávky. V novější studii provedené v Německu (Becker et al., 2012) bylo zjištěno, že asi 58 % psů bylo krmeno výhradně průmyslovými krmivy (suchými i vlhkými) a 35 % dostávalo průmyslová krmiva v kombinaci s dalšími druhy potravy. K hlavním výhodám krmení granulemi patří jednoduchost použití a jejich nutriční vyváženost. Krmiva deklarovaná jako kompletní jsou formulována tak, aby odpovídala požadavkům standardů AAFCO (2015) nebo FEDIAF (2020), a zajišťují psovi denní přísun všech potřebných živin v požadovaném množství a vzájemném poměru. K nevýhodám průmyslových krmiv patří občas nejasné složení a v některých případech i sporná kvalita použitých surovin nebo obsah látek, které mohou představovat zdravotní riziko. Informace o kvalitě zpracování (použité technologii) také nebývají dostupné.
Doma připravované dávky mají na rozdíl od průmyslových krmiv známé surovinové složení a většinou i vyšší zastoupení masa a jiných živočišných produktů. Výhodou bývá také jejich vyšší chutnost. K hlavním rizikům domácí stravy patří především její nutriční nevyváženost. Studie, které se zabývaly hodnocením doma připravované stravy v USA i v Evropě (Streiff et al., 2002; Lauten et al., 2005; Dillitzer et al., 2011; Larsen et al., 2012; Stockman et al., 2013), prokázaly nedostatek i nadbytek některých živin. K nejčastějším problémům patřil nedostatek a nesprávný poměr vápníku a fosforu. U domácí stravy je třeba počítat také s náročnější přípravou a skladováním surovin, zejména masa a dalších živočišných produktů.
Kombinace průmyslových a domácích krmiv spojuje výhody i nevýhody obou systémů a představuje určitý kompromis. I když se tento způsob často nedoporučuje, hodně chovatelů jím krmí bez jakýchkoliv problémů. Ve studiích, které se zabývaly průzkumem různých přístupů ke krmení psů (Laflamme et al., 2008; Becker et al., 2012), bylo zjištěno, že významné procento chovatelů používá kombinaci průmyslových krmiv s dalšími druhy potravy. Pokud to psovi vyhovuje a nezpůsobuje trávicí ani jiné zdravotní problémy, není důvod se kombinaci krmiv vyhýbat. Nejčastější argumenty proti míchání průmyslových krmiv a domácích surovin zahrnují rozdílnou dobu pobytu v žaludku, riziko zpomalení jeho vyprazdňování a snížení využitelnosti živin. Tvrzení, že se průmyslová a domácí krmiva tráví odlišně a že při jejich kombinaci dochází ke zpomalení vyprazdňování žaludku, není založeno na žádném vědeckém důkazu. Faktory, které ovlivňují dobu pobytu krmiva v žaludku a jeho přechod do tenkého střeva, jsou dobře známé. V žaludku dochází k promíchání potravy se žaludeční šťávou, přičemž její vylučování se řídí podle složení celého obsahu, bez ohledu na původ jednotlivých složek. Větší velikost částic, menší obsah vlhkosti a vyšší obsah tuku, bílkovin nebo rozpustné vlákniny vyprazdňování žaludku zpomalují (Keinke et al., 1984; Miyabayashi and Morgan, 1984; Russel and Bass, 1985; Itoh et al., 1986). Určitě není pravda, jak se někdy tvrdí, že granule leží v žaludku déle než syrová strava. Výsledky neoficiálních testů ukazují, že by tomu mohlo být spíš naopak, protože granule se jako vysoce zpracované krmivo v žaludku rozpadají na jemné částice, zatímco syrová strava bývá přijímána ve větších kusech. U zdravých psů dochází k vyprázdnění žaludku za 7–10 hodin po nakrmení, zvracení nestrávené nebo částečně natrávené potravy po uplynutí této doby obvykle signalizuje poruchu trávení (Steiner, 2008). Dalším argumentem proti kombinaci různých druhů krmiv je narušení vyváženého živinového složení. K tomu může snadno dojít např. při míchání kompletního suchého krmiva s větším množstvím masa, které má velmi nízký obsah vápníku a je bohaté na fosfor. Proto je nutné při kombinování krmiv vždy zajistit, aby nedošlo k závažnému narušení rovnováhy živin. Množství doplňkového krmiva do cca 20 % z celkové dávky nenaruší poměry živin nijak významně, při vyšším podílu je ale třeba dávku správně vyvážit a doplnit o chybějící živiny. Vždy se také musí brát v úvahu celkový denní příjem energie a upravit dávkování krmiv podle potřeby psa tak, aby zbytečně nepřibíral ani nehubnul. Při dodržení uvedených zásad není důvod kombinaci různých druhů krmiv odmítat, pokud ji pes dobře snáší a nezpůsobuje mu trávicí problémy.
Granule extrudované x lisované za studena
Podle způsobu výroby mohou být granule extrudované, lisované za studena (peletované) nebo pečené. Nejvíce rozšířeným způsobem výroby je vysokotlaká vlhká extruze. Směs použitých surovin zvlhčená vodní párou se protlačuje extrudérem za vysokého tlaku a teploty a následně prochází přes matrici, ve které jsou otvory požadovaného tvaru a velikosti. Při výstupu z extrudéru krmivo ztrácí vodu, zvětšuje svůj objem a získává pórovitou strukturu. Po opuštění extrudéru mají granule vlhkost kolem 25 %, proto se musí dosoušet na požadovaných 8-10 % vody. Poté následují finální úpravy, kdy se na povrch granulí nastříkávají tuky a zchutňující látky. Granule obsahují maso a masové moučky, tuky, obiloviny nebo jiné zdroje škrobu (brambory, sladké brambory, luštěniny, …), zeleninu, případně i různé druhy bylin. Kromě toho obsahují také doplňky minerálních látek, vitamínů a dalších potřebných látek. Hlavní výhodou krmení granulemi je jednoduchost a nenáročnost jejich používání a vyvážené živinové složení. K tomu přistupuje i snadná manipulace a nízké nároky na skladování. Nevýhodou může být jejich menší chutnost ve srovnání s vlhkými krmivy, někteří psi je odmítají jíst.
Při výrobě granulí dochází k tepelnému zpracování použitých surovin, kdy teplota v extrudéru dosahuje obvykle hodnot 110-150 ⁰C (Tran, 2008). Doba jejího působení je však velmi krátká a představuje maximálně několik minut. Působením vlhkosti, tlaku a teploty dochází k mazovatění škrobu a také k denaturaci bílkovin, čímž se zvyšuje jejich stravitelnost. Zmazovatělý škrob je lépe stravitelný, chutnější a současně působí v granulích jako přirozené pojivo. Vlivem vysokých teplot dochází také k likvidaci patogenních mikroorganismů a k inaktivaci antinutričních látek, které se nachází v rostlinných surovinách. Tepelné zpracování může mít ale i negativní dopad na využitelnost některých živin. Při tzv. Maillardově reakci vznikají z aminokyselin a cukrů nestravitelné komplexy, které zvířata nedokážou využít (Friedman, 1996). Nejvíce bývá postižená aminokyselina lyzin. Studie, které se zabývaly výzkumem tepelného poškození proteinů v granulích, zjistily, že výskyt vázaného lyzinu je velmi různorodý a záleží na použité technologii a také na vlastnostech obsažených surovin (Meade et al., 2005). Zjištěné ztráty lyzinu nebyly ve většině případů tak vysoké, aby ohrozily jeho celkovou dostupnost. Tepelná úprava snižuje také obsah taurinu, aminokyseliny, která je nezbytná zejména pro kočky. Do granulí pro kočky i do některých granulí pro psy výrobci taurin doplňují v množství, které je dostatečné i po jeho tepelných ztrátách. Stejně to platí i pro vitamíny, které jsou citlivé na vysoké teploty. Týká se to zejména některých vitamínů skupiny B a také vitamínu C. Ten ale není pro psy nezbytný, protože si ho dokážou sami syntetizovat. Tepelnou úpravou dochází i k určitým ztrátám vitamínů A a E. Všechny tyto vitamíny (kromě vitamínu C) výrobci do granulí doplňují tak, aby se pokryly jejich ztráty. V moderních technologiích se používají i mikrokapsle, které vitamíny chrání před tepelným poškozením. Skutečnost je tedy taková, že s tepelnými ztrátami termolabilních látek výrobci granulí počítají a přizpůsobují tomu jejich formu a dávkování.
Granule lisované za studena jsou vedle bezobilných krmiv dalším trendem současné doby. Jsou populární zejména v Evropě, zatímco v jiných částech světa představují mezi krmivy pro psy pouze zanedbatelný podíl. Bývají prezentované jako krmivo, které je šetrně zpracované a tím i lépe využitelné než běžné extrudované granule. Jako další výhoda těchto granulí se uvádí, že v žaludku nebobtnají a tím snižují riziko vzniku torze žaludku, a že je lze jako jediné bez problému kombinovat se syrovou stravou BARF. Většina těchto tvrzení ale nevychází z odborně podložených ani vědecky prokázaných důkazů a jedná se převážně o součást marketingu. Pojem lisování za studena je spíše reklamní frází, přesnější pojem je granulace nebo peletování, což je technologie, která se uplatňuje zejména při výrobě krmiv pro hospodářská zvířata. Pro výrobu krmiv pro psy má ale některé nevýhody. Zejména se zde dosahuje výrazně nižší úrovně mazovatění škrobu (a tím i jeho nižší stravitelnosti) a umožňuje zpracovávat pouze krmiva s nižším obsahem tuku. Zásadní rozdíl mezi oběma technologiemi je v teplotě, které se dosahuje během výrobního procesu. Zatímco při lisování/peletování teplota dosahuje maximálně hodnoty kolem 80 ⁰C, při extruzi bývají teploty kolem 110-150 ⁰C (teplota zpracování u nejmodernějších technologií je dnes již na 90 ⁰C). Další rozdíl je v konzistenci výsledného produktu. Lisované granule jsou hutné a pevné, zatímco extrudované granule jsou křehké a porézní.
Mnoho výrobců a prodejců granulí lisovaných za studena uvádí, že jejich produkt je lépe stravitelný a obsahuje snáze využitelné živiny ve srovnání s tradičními extrudovanými krmivy. Žádný z nich ale neuvádí odkazy na příslušné studie nebo testy stravitelnosti, které by jejich slova potvrdily. Bez provedených zkoušek je každé takové tvrzení bezcenné a lze je brát pouze jako reklamní slogan. Dosud jsou známé pouze dvě studie (Stroucken et al., 1996; Inal et al., 2018), které se zabývaly srovnáním stravitelnosti peletovaných a extrudovaných granulí a vycházejí ze skutečných zkoušek stravitelnosti na psech. Zejména výsledky novější studie (Inal et al., 2018) ale vypovídají spíše ve prospěch extrudovaných granulí. Také tvrzení, že lisované granule snižují riziko dilatace žaludku a následně jeho torze, není podložené žádným reálným výzkumem. Kvůli zajištění bezpečnosti a stravitelnosti svých produktů musí výrobci používat předem tepelně zpracované suroviny, protože nízká teplota během lisování nezaručuje bezpečnou inaktivaci patogenních mikroorganismů v živočišných surovinách ani dostatečný stupeň zmazovatění škrobu a inaktivaci antinutričních látek v rostlinných složkách. Tím se vytrácí prezentované výhody lisování za studena. Při testech chutnosti psi dávali prokazatelně přednost extrudovaným granulím před lisovanými (Beynen, 2020). Proto nelze jednoznačně tvrdit, že granule lisované za studena jsou pro psy zdravější nebo vhodnější než kvalitní extrudované granule. Některým psům mohou velmi dobře vyhovovat a mohou pro ně být i chuťově přitažlivé, jiní je ale mohou odmítat nebo mít problém s jejich trávením.
BARF – syrová strava
V současné době získávají mezi domácími dávkami stále větší popularitu syrové diety, které se snaží přiblížit krmení domácích psů přirozené stravě volně žijících šelem. Asi nejznámějším typem syrových diet je BARF (Biologically Appropriate Raw Food, Bones and Raw Food), jehož zakladatelem je australský veterinární lékař Ian Billinghurst (Billinghurst, 1993). Dalším, poněkud extrémním typem je tzv. prey model, zvaný také RMB (Raw Meaty Bones), jehož hlavním propagátorem je jiný australský veterinární lékař, Tom Lonsdale. RMB používá ke krmení psů téměř výhradně části zvířecích těl s velmi malým až žádným podílem rostlinné přílohy. Ideálem je zde celá kořist, kterou loví volně žijící psovité šelmy. Doporučovaný poměr pro dospělé psy je 80 % masa (včetně 2 % tzv. živočišné vlákniny, tj. kůže se srstí nebo peřím), 10 % vnitřností a 10 % kostí (Lonsdale, 2001). BARF naproti tomu představuje kombinaci syrových masitých kostí, masa a dalších živočišných produktů a zeleniny a ovoce. Obiloviny se nedávají vůbec nebo jen ve velmi malém množství. Podle doporučení různých autorů (Billinghurst, 1993; Volhard and Brown, 1995; Schultze, 1998) se krmná dávka skládá ze 70–80 % živočišných surovin, přičemž 30–60 % z celkové dávky představují masité kosti (kosti obalené masem), zbytek tvoří svalovina, vnitřnosti, mléčné výrobky a vejce. Rostlinný příkrm se skládá z různých druhů zeleniny a ovoce v množství do 20-30 % z celkové dávky. Vše s výjimkou obilovin (pokud se používají) se podává syrové, tepelně neupravené. Zeleninu a ovoce se doporučuje podávat v rozemletém nebo mixovaném stavu kvůli lepší stravitelnosti.
Výhodou syrových diet je, že jsou v nich všechny živiny zachovány v nezměněné podobě, tedy biologicky plnohodnotné. Vyžadují také méně náročnou přípravu než tradiční vařená strava. Vzhledem k zachování obsažených vitamínů i dalších živin a také vzhledem k tomu, že běžnou součástí bývají i kosti, je u nich poněkud menší riziko deficitu vápníku a dalších esenciálních látek než u vařené stravy. Přesto se i zde vyskytují nedostatky v živinovém složení, jak ukázaly některé studie, které se zabývaly hodnocením syrových diet (Freeman and Michel, 2001; Brown, 2007; Dillitzer et al., 2011). Tyto studie prokázaly deficit řady minerálních látek, nejčastěji chyběl hořčík, měď, zinek a mangan, v některých případech i železo a jód. Obsah vápníku a fosforu závisel na množství podávaných kostí a vyskytoval se v nedostatku i v nadbytku. Běžný byl také nadbytek tuků a bílkovin ve srovnání s jejich skutečnou potřebou.
Příznivci syrových diet uvádějí u svých psů celkové zlepšení kondice, osvalení, kvality srsti i čistoty zubů. Na základě zkušeností chovatelů se zdá, že při krmení syrovou stravou psi udržují lépe hygienu dutiny ústní než u vařené stravy nebo průmyslových krmiv. Syrová krmiva mohou obohatit krmnou dávku o cenné látky, i když jejich prospěšnost dosud neprokázala žádná vědecká studie. I v dřívějších dobách doporučovali výživáři doplňovat vařenou krmnou dávku syrovým masem a čerstvou zeleninou nebo ovocem. Dokonce je možné setkat se ve starých učebnicích s názorem, že bez syrového masa není krmná dávka pro psa plnohodnotná (Kábrt a Lazar, 1964). Syrové maso má oproti vařenému vyšší výživnou hodnotu a jeho stravitelnost je vysoká. V několika studiích byla prokázána vyšší stravitelnost proteinů v syrové masité stravě ve srovnání s extrudovanými granulemi (Crissey et al., 1997; Kerr et al., 2012). Syrové maso má vyšší obsah tuku než vařené, což zvyšuje jeho energetickou hodnotu a přispívá ke zvýšení kvality a lesku srsti. U některých psů však může dělat nadměrný přísun tuku problémy, zvláště když v některých dávkách se obsah tuku blíží maximálnímu bezpečnému limitu stanovenému normou NRC (2006) nebo ho dokonce překračuje.
Rizikovou stránku syrových diet představuje vedle nutriční nevyváženosti také zkrmování kostí a riziko bakteriální nebo parazitární infekce z tepelně neupravených živočišných produktů. Kosti patří ke kontroverzním složkám krmné dávky u psů. Na jednu stranu představují cenný zdroj vápníku, fosforu i dalších látek, na druhou stranu ale mohou způsobit zácpu nebo poranění, případně omezení průchodnosti trávicího traktu. Syrové kosti v tomto ohledu představují menší riziko než vařené nebo jinak tepelně upravené, ale ani ony nejsou zcela bezpečné. Pokud se psům podávají kosti, měly by pocházet z mladých zvířat a měly by se podávat vždy v syrovém stavu, dostatečně obalené masem a dalšími tkáněmi. Psi se musí na jejich příjem postupně navyknout a pokud jim jejich příjem způsobuje jakékoliv problémy, je lepší je z dávky vypustit. Bezpečnější variantu představují kosti mleté, které zajistí zdroj vápníku a fosforu bez většího rizika. Pokud se kosti z dávky zcela vyřadí, je nutné doplnit zdroj vápníku a fosforu vhodným minerálním doplňkem.
Hlavním rizikem syrového masa a jiných živočišných produktů je přítomnost patogenních bakterií, parazitů, případně i virů. Toto riziko je i u masa určeného pro lidskou spotřebu, protože se u něj počítá s tepelnou úpravou. Zatímco výskyt parazitů je možné výrazně omezit nebo zcela eliminovat důkladným přemražením, bakterie a viry se ničí pouze povařením. Přitom je nutné dosáhnout teploty minimálně 70 ⁰C v jádře po dobu minimálně 10 minut, abychom dosáhli účinné ochrany před bakteriemi (Steinhauserová, 1998). V našich podmínkách je nejpravděpodobnější výskyt bakterií Salmonella spp, Campylobacter spp, Listeria spp a Escherichia coli. Salmonely a kampylobakter se vyskytují nejčastěji v drůbežím, o něco méně ve vepřovém mase. Zbývající druhy se mohou nacházet také v hovězím a v dalších druzích masa.
Výskyt salmonel v doma připravovaných i komerčních syrových dietách zdokumentovala celá řada studií (Joffe and Schlesinger, 2002; Weese et al., 2005; Strohmeyer et al., 2006; Finley et al., 2007). Psi jsou vůči bakteriálním nákazám ze syrového masa poměrně odolní, ale neplatí to vždy a bez výhrad. Zdraví psi většinou klinicky neonemocní, ale může k tomu dojít u oslabených jedinců, u štěňat, starých nebo obézních psů, březích fen nebo u psů s poruchou imunity, léčených antibiotiky nebo chemoterapeutiky. Psi, kteří jsou vůči bakteriální nákaze odolní, mohou vylučovat patogenní bakterie ve výkalech a fungovat jako přenašeči. Tím mohou ohrožovat zdraví chovatele a jeho rodiny, případně dalších lidí, kteří s nimi přichází do styku (O'Heare, 2005; Leonard et al., 2011). Proto je třeba zachovávat maximální opatrnost zejména v rodinách s malými dětmi, těhotnými ženami, staršími lidmi a lidmi s oslabeným imunitním systémem nebo po chemoterapii. V těchto případech je vhodnější dávat psům živočišné produkty vařené nebo alespoň dodržovat velmi důslednou hygienu jak při zpracování masa, tak i při kontaktu se psy, případně omezit jejich kontakt s rizikovými osobami.
Z parazitů se může v syrovém mase nacházet Toxoplasma gondii, vzácněji Neospora caninum a v mase domácích a divokých prasat Trichinella spiralis (svalovec). Toxoplasmóza se u psa obvykle klinicky neprojeví, avšak neosporóza může vyvolat těžké poškození nervového systému s následným úmrtím. Je nebezpečná především u štěňat, starší jedinci bývají odolnější. Trichinelóza se v České republice v chovech prasat již delší dobu nevyskytuje, ale bývá občas zachycena u divokých prasat. V mase lososů z oblasti západního pobřeží Severní Ameriky se může nacházet parazit Nanophyetus salmincola, který bývá nositelem nebezpečného původce psí neorickettsiózy. Onemocnění je známé jako otrava syrovým lososem „salmon poisoning disease“. Na rozdíl od bakterií je možné většinu parazitů v mase zlikvidovat hlubokým přemražením při minimálně -18 ºC. Zatímco k likvidaci toxoplasmy stačí hluboké zmrazení do druhého dne (Fáberová et al., 2007), u svalovce a dalších parazitů je nutné dlouhodobější zmrazení po dobu minimálně tří týdnů. Z virových chorob se v mase domácích a divokých prasat může vyskytnout virus Aujeszkyho choroby. Toto riziko je v ČR aktuální u divočáků, protože chovy domácích prasat jsou už dlouhodobě této choroby prosté. Virus se likviduje pouze tepelnou úpravou, proto nelze v žádném případě doporučit zkrmování syrového masa z divokých prasat.
Pokud je majitel rozhodnutý krmit svého psa syrovým masem, měl by vždy dodržovat následující opatření. Používat pouze syrové maso, které prošlo veterinární kontrolou a při manipulaci se syrovým masem dodržovat přísnou hygienu. Držet maso odděleně od jiných potravin, používat na ně speciální nádoby, prkýnka, nože apod. Po každé manipulaci s masem je třeba si důkladně umýt ruce teplou vodou a mýdlem a dbát na to, aby voda uvolněná z masa neznečistila jiné potraviny nebo nádobí. Maso by se mělo rozmrazovat pozvolna v chladném prostředí, rozmražené maso je třeba uchovávat v chladničce a co nejrychleji spotřebovat.
Seznam zdrojů:
[AAFCO] Association of American Feed Control Officials. Official Publication Association of American Feed Control Incorporated. Champaign Illinois (USA) 2015:663.
Becker, N., Dillitzer, N., Sauter-Louis, C., Kienzle, E. Fütterung von Hunden und Katzen in Deutschland. Tierärztliche Praxis Kleintiere 2012;40:391–397.
Beynen, AC. Pressed dog food. Bonny Canteen 2020;1:16-22.
Billinghurst, I. Give Your Dog a Bone: The Practical Commonsense Way to Feed Dogs for a Long Healthy Life. Bathurst; Warrigal Publishing, 1993:319.
Brown, S. M. A Comparison of Three Homemade Raw Diets with AAFCO, NRC and Prey-Model Standards. Journal of the American Holistic Veterinary Medical Association 2007.
Dillitzer, N., Becker, N., Kienzle, E. Intake of minerals, trace elements and vitamins in bone and raw food rations in adult dogs. British Journal of Nutrition 2011;106:53–56.
Fáberová, K., Svobodová, V., Hylák, I., Pospíšil, I., Schánilec, P., Kodym, P. Prevalence specifických protilátek proti Toxoplasma gondii u koček v závislosti na způsobu jejich chovu. Veterinářství 2007;57:207-212.
[FEDIAF] Federation europeenne de l’industrie des aliments pour animaux familiers. Nutritional Guidelines for Complete and Complementary Pet Food for Cats and Dogs. Brussels (Belgium): European Pet Food Industry Federation 2020:96.
Freeman L. M., Michel K. E. Evaluation of raw food diets for dogs. J Am Vet Med Assoc 2001;218(5):705-709.
Friedman, M. Food browning and its prevention: an overview. J Agric Food Chem 1996;44:631–653.
Inal, F., Alatas, M. S., Kahraman, O., Inal, S., Uludag, M., Gürbüz, E., Polat, E. S. Using of Pelleted and Extruded Foods in Dog Feeding. Kafkas Univ Vet Fak Derg 2018;24(1):131-136.
Itoh, T., Higuchi, T., Gardner, C. R., Caldwell, L. Effect of particle size and food on gastric residence time of non-disintegrating solids in beagle dogs. Journal of Pharmaceuticals and Pharmacology 1986;38(11):801-806.
Joffe, D. J., Schlesinger, D. P. Preliminary assessment of the risk of Salmonella infection in dogs fed raw chicken diets. Can Vet J 2002;43: 441–442.
Kábrt, J. Lazar, J. Výživa a krmení zvířat. 1. vydání. Praha; SZN, 1964:454.
Keinke, O., Schemann, M., Ehrlein, H. J. Mechanical factors regulating gastric emptying of viscous nutrient meals in dogs. Quarterly Journal of Experimental Physiology 1984;69:781-795.
Laflamme, D. P., Abood, S. K., Fascetti, A. J., Fleeman, L. M., Freeman, L. M., Michel, K. E., Bauer, C., Kemp, B. L. E., Van Doren, J. R., Willoughby, K. N. Pet feeding practices of dog and cat owners in the United States and Australia. J Am Vet Med Assoc 2008;232(5):687-694.
Larsen, J. A., Parks, E. M., Heinze, C. R., Fascetti, A. J. Evaluation of recipes for home-prepared diets for dogs and cats with chronic kidney disease. J Am Vet Med Assoc 2012;240:532–53
Lauten, S. D., Smith, T. M., Kirk, C. A., et al. Computer analysis of nutrient sufficiency of Publisher home-cooked diets for dogs and cats [abstract]. J Vet Intern Med 2005;19(3):476–477.
Leonard, E. K., Pearl, D. L., Finley, R. L., Janecko, N., Peregrine, A. S., Reid-Smith, R. J., Weese, J. S. Evaluation of pet-related management factors and the risk of Salmonella spp. carriage in pet dogs from volunteer households in Ontario (2005–2006). Zoonoses Public Health 2011;58:140–149.
Lonsdale, T. Raw Meaty Bones Promote Health. Rivetco Pty Ltd, 2001:391.
Meade, S. J., Reid, E. A., Gerrard, J. A. The impact of processing on the nutritional quality of food proteins. JAOAC 2005;88:904–922.
Miyabayashi, T., Morgan, J. Gastric emptying in the normal dog. Veterinary Radiology and Ultrasound 1984;25(4):187-191.
[NRC] National Research Council. Nutrient Requirements of Dogs and Cats. 10th ed. Washington DC (USA): National Academy Press 2006:424.
O'Heare, J. Raw Meat Diets for Cats and Dogs? An Assessment of the Research and Arguments Related to the Advisability of Feeding Raw Meat-Based Diets to Cats and Dogs. Ottawa; DogPsych Publishing, 2005:56.
Russel, J., Bass, P. Canine gastric emptying of fiber meals: influence of meal viscosity and antroduodenal motility. American Journal of Physiology 1985;249:G662-667.
Schultze, K. R. Natural Nutrition for Dogs and Cats: The Ultimate Diet. Carlsbad, Calif; Hay House Inc, 1998:135.
Steiner, J. M. Small Animal Gastroenterology. Hannover; Schluetersche, 2008:352.
Steinhauserová, I. Možnosti vzniku alimentárních onemocnění v souvislosti s konzumací masa a masných výrobků. Výživa a potraviny 1998;53:23–27.
Stockman, J., Fascetti, A. J., Kass, P. H., Larsen, J. A. Evaluation of recipes of home-prepared maintenance diets for dogs. J Am Vet Med Assoc 2013;242:1500–1505.
Streiff, E. L., Zwischenberger, B., Butterwick, R. F., Wagner, E., Iben, Ch., Bauer, J. E. A Comparison of the Nutritional Adequacy of Home-Prepared and Commercial Diets for Dogs. J Nutr 2002;132:1698–1700.
Strohmeyer, R. A., Morley, P. S., Hyatt, D. R., Dargatz, D. A., Scorza, A. V., Lappin, M. R. Evaluation of bacterial and protozoal contamination of commercially available raw meat diets for dogs. J Am Vet Med Assoc 2006;228:537–542.
Stroucken, W. J. P., van der Poel, A. F. B., Kappert, H. J., Beynen, A. C. Extruding vs Pelleting of a Feed Mixture Lowers Apparent Nitrogen Digestibility in Dogs. J Sci Food Agric 1996;71: 520-522.
Tran, Q. D. Extrusion processing : effects on dry canine diets. Dissertation, Wageningen University, 2008:108.
Volhard, W., Brown, K. L. Holistic guide for a healthy dog. New York; Howell Book House, 1995:314.
Weese, J. S., Rousseau, J., Arroyo, L. Bacteriological evaluation of commercial canine and feline raw diets. Can Vet J 2005;46:513–516.