Co je nezbytné vědět, abyste svému štěndu v růstové fázi dodali vše potřebné, nic v dobré víře nepřepískli a položili mu tak pevný základ pro jeho budoucí zdraví a vitalitu?
Sepsali jsme pro vás nejdůležitější body, na které je potřeba myslet nejenom během výběru krmiva pro vašeho mrňouse ☝ Je to sice delší počtení, ale určitě se vyplatí dočíst až do konce 😊
Pokud si při výběru krmiva v jednotlivých fázích růstu vašeho štěnda nebudete jistí, rádi vás celým procesem dospívání provedeme. Stačí zadat parametry vašeho mimča do konfigurátoru (Spočítejte si Baštu) a zbytek nechat na nás:
- pohlídáme nutriční nastavení krmiva v jednotlivých fázích růstu s ohledem na velikost vašeho hafíka
- zajistíme vyvážení vápníku a fosforu, které je nezbytné pro správný růst kostí
- společně s vaší pomocí budeme na měsíční bázi sledovat přírůstky vašeho mimča
- pohlídáme, aby váš mrňous nebyl překrmován a tím si nezadělával na zbytečné problémy s obezitou v dospělosti
- budeme vás krotit v aktivitě, pokud máte doma energií překypující zlobidlo
- a budeme tu pro vás – kdykoliv
Packu na to 🐾
A teď už nášup potřebných informací:
MVDr. Eva Štercová, Ph.D.
1. Výživa novorozených štěňat
První dva týdny života jsou štěňata plně závislá na péči feny a přijímají výhradně mateřské mléko. Toto období je pro ně kritické, úmrtnost štěňat v novorozeneckém období může být až 30 %, přičemž dvě třetiny úmrtí nastanou během prvního týdne života (Pibot and Jean-Blain, 1989; Lawler and Evans, 1989). Složení mléka feny se v průběhu kojení mění. První dva dny produkuje mlezivo (kolostrum), které má vyšší koncentraci živin než mléko a je bohaté na mateřské protilátky (imunoglobuliny). Imunitní systém štěňat není až do věku 16 týdnů plně vyvinutý, a proto jsou v tomto období závislá na pasivní imunitě, kterou jim poskytují mateřské protilátky. Vzhledem k typu placenty, přes kterou může procházet pouze asi 10 % protilátek, získávají štěňata největší množství protilátek právě prostřednictvím mleziva (Tizard, 1992; Case et al., 2010). Proto má u novorozených štěňat velký význam dostatečný příjem mleziva bezprostředně po narození. Kromě toho mlezivo významně přispívá také k zajištění optimálního objemu tekutin. Nedostatečný příjem tekutin krátce po narození může vést až k selhání krevního oběhu. Mlezivo má ve srovnání se zralým mlékem velmi odlišné složení. Díky vysokému obsahu sušiny je lepkavé a viskózní. Obsahuje daleko více bílkovin, tuku, minerálních látek i vitamínů, ale daleko méně mléčného cukru (laktózy). Později mlezivo přechází ve zralé mateřské mléko. Mléko feny se svým složením výrazně liší od kravského mléka, proto nemůže být neupravené kravské mléko plnohodnotnou náhražkou za mléko feny. Zatímco kravské mléko obsahuje v průměru 13 % sušiny, 3,5 % bílkovin, 4 % tuku a 4,7 % laktózy, mléko feny obsahuje 23 % sušiny, 7,5 % bílkovin, 9,5 % tuku a 3,3 % laktózy (Hand et al., 2010). Stejně tak není pro odchov štěňat vhodné kvůli vysokému obsahu laktózy ani neupravené kozí mléko.
Štěňata by měla dostat kolostrum během prvních 12 až 24 hodin po narození, aby byl zajištěn dostatečný příjem imunoglobulinů. Ze začátku sají každé půl hodiny nebo i častěji, později se intervaly mezi kojením prodlužují. V prvním týdnu by měla štěňata pít 8-12x denně, později minimálně 3-4x denně. Pokud fena z různých důvodů nemůže kojit, je nejvhodnější cestou najít co nejrychleji náhradní matku. Pro psy nejsou k dispozici plnohodnotné umělé náhrady mleziva. Je možné sbírat přebytečné mlezivo od fen po porodu a pro případ potřeby ho zamrazovat. Mlezivo lze skladovat při -20 ° C po dobu až 6 měsíců. Nouzově lze použít i mlezivo jiného druhu zvířat, např. kravské. Ochranná účinnost protilátek je sice omezená, ale může štěňatům poskytnout různé nespecifické obranné látky (Hand et al., 2010). Další přijatelnou alternativou je podkožní podání krevního séra od dospělých vakcinovaných psů s protilátkami (England, 2005). Některé firmy nabízí speciální kolostrální přípravky, které lze přidat do mléka a zvýšit tak jeho biologickou hodnotu.
Pokud zůstanou štěňata bez matky nebo fena nemá dostatek mléka, je nutné zavést umělou výživu. V současné době je nejlepším řešením kvalitní komerční mléčná směs, která má složení podobné mléku feny a je určená ke krmení štěňat od prvního dne po porodu. Suchá směs se ředí teplou vodou podle návodu výrobce. Kvalitní mléčné náhražky pro odchov štěňat mají snížený obsah laktózy a doplněné vitamíny a minerální látky. Když není k dispozici vhodná komerční směs, je možné nouzově použít některou z vyzkoušených domácích receptur. Ty obvykle používají jako základ sušené nebo neslazené kondenzované mléko, které se ředí slabším odvarem z heřmánku nebo převařenou vodou a doplňuje zdrojem vápníku a fosforu, případně i vitamínu A a D. Někdy se přidává i vaječný žloutek. Mléčnou náhražku lze u silných štěňat s dobrým sacím reflexem podávat pomocí speciální lahvičky s dudlíkem, u slabších štěňat je možno použít i žaludeční sondu. Při krmení z láhve by se štěňata měla držet v přirozené poloze s hlavou mírně nahoru. Láhev je třeba držet způsobem, který minimalizuje polykání vzduchu (Case et al., 2010). Mléko o teplotě 38 ⁰C je třeba zpočátku podávat každé 2–3 hodiny. Za den by štěně mělo přijmout mléka cca 180 ml/kg hmotnosti (15-20 %). V případě, kdy se fena nemůže o štěňata starat, musí chovatel po nakrmení provádět masáž bříška, aby došlo k vyprázdnění. Štěňata je třeba pravidelně vážit. Za 8–10 dní by se měla jejich porodní hmotnost zdvojnásobit a do třetího týdne ztrojnásobit. (Hand et al., 2010).
Od třetího až čtvrtého týdne se štěňata začínají přikrmovat pevným krmivem. V tomto období už jsou schopná se vyprazdňovat sama a začínají také pomalu prozkoumávat okolí. První krmiva by měla být měkká, šťavnatá a dobře stravitelná. Při domácím krmení se obvykle podává tvaroh, mléčné kaše doplněné vaječnými žloutky a jemně pomleté maso. Z průmyslových krmiv se mohou použít kvalitní konzervy určené pro štěňata nebo rozmočené granule. Do věku dvou měsíců by se měla štěňata krmit čtyři až šestkrát denně (Case et al., 2010). Odstavují se podle okolností a podle kondice feny v sedmi až osmi týdnech, minimální věk je podle Zákona na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb. 50 dní. Po přechodu k novému majiteli je vhodné štěně minimálně první týden krmit stejným způsobem nebo stejným druhem krmiva jako u chovatele. Potom ho teprve může nový majitel začít převádět na jiný způsob krmení/druh krmiva. Předejde se tak vzniku možných trávicích problémů a štěně, které se musí vyrovnávat s odchodem od matky a příchodem do neznámého prostředí, se alespoň zbytečně nevystavuje dalšímu stresu ze změny krmení.
2. Výživa štěňat po odstavu
Růst psů se liší podle velikosti plemene, u velkých plemen je intenzita růstu podstatně vyšší než u malých. U nejmenších plemen se udává průměrný přírůstek 20 g/den během prvního měsíce, ve třetím a čtvrtém měsíci je to maximálně 25 g/den a ve druhém půlroce už pouze 6 g/den. U největších plemen je to během prvního měsíce kolem 100 g/den, ve třetím a čtvrtém měsíci až 300 g/den a po šestém měsíci něco přes 60 g/den. Malá a střední plemena psů (do 25 kg) zpravidla dosahují 50 % své dospělé hmotnosti do čtyř měsíců, zatímco psi velkých plemen nad 25 kg v dospělosti ve věku kolem pěti měsíců. Růst je ukončen u malých plemen v 9-10 měsících, u středních ve 12 a u velkých plemen v 18-24 měsících (Hawthorne et al., 2004; Trangerud et al., 2007; Case et al., 2010). Psi rostou ve dvou základních fázích. První fáze zahrnuje období intenzivního růstu, který trvá podle velikosti plemene do 5–8 měsíců věku. Nejintenzivnější růst nastává během prvních 3–6 měsíců. V tomto období mají štěňata vysokou potřebu energie, bílkovin i minerálních látek. Mezi 4.–7. měsícem, kdy se mění mléčný chrup za trvalý, roste zejména potřeba vápníku. Druhá fáze růstu se vyznačuje postupným zpomalováním intenzity růstu a s tím klesají i nároky na přísun živin. Psi v tomto období dosahují podle plemene 80–90 % až 100 % hmotnosti v dospělosti. Je to období, kdy dochází k dotvoření a zpevnění kostry a k modelaci svaloviny (Case et al., 2010; Hand et al., 2010).
Rostoucí psi potřebují velké množství energie, které je v počáteční fázi růstu asi dvojnásobné ve srovnání se stejně velkým dospělým psem. Denní energetická potřeba štěněte (DER) by měla odpovídat 3násobku klidové potřeby energie (RER), dokud nedosáhne 50 % své dospělé hmotnosti. Hodnota RER je 70 x H0,75(kcal), kde H0,75 představuje tzv. metabolickou velikost těla (hmotnost umocněná na 0,75). Po dosažení 50 % dospělé hmotnosti klesá potřeba energie na 2,5 x RER a dále na 2 x RER. Po dosažení 80 % dospělé hmotnosti štěněti již stačí 1,8 x RER a jeho potřeba energie odpovídá potřebě aktivního dospělého psa. Štěňata německé dogy mohou mít potřebu energie o 25 % vyšší než u jiných plemen (Hand et al., 2010). I když je potřeba energie u štěňat vysoká, neměla by se nikdy překrmovat. Štěně by v žádném případě nemělo mít nadváhu, protože překrmování v raném věku vede k vytvoření většího počtu tukových buněk a tím i k větším problémům s obezitou v dospělosti. Zvlášť škodlivé je překrmování štěňat velkých a obřích plemen, u kterých nadměrná hmotnost přispívá k rozvoji ortopedických onemocnění. U těchto plemen je třeba udržovat štěňata spíše ve štíhlejší kondici. Krmení ad libitum, tedy bez jakéhokoliv omezení, pouze podle chuti štěněte, je u nich naprosto nevhodné.
Rostoucí psi by se měli krmit v období od odstavu do 4 měsíců věku 4–5x denně, od 4 do 6 měsíců 3–4x denně a od 6 do 12 měsíců 2–3x denně. Od 12 měsíců je možné krmit psy malých a středních plemen 1x denně. Psy velkých a obřích plemen je vhodné krmit i v dospělosti dvakrát denně. V kompletním suchém krmivu pro první fázi růstu by se mělo nacházet 26-32 % bílkovin a 18–20 % tuku. Poměr mezi bílkovinami a tukem by měl být 1,45–1,60 : 1. Suché krmivo pro druhou fázi růstu by mělo obsahovat 23–29 % bílkovin a 14–16 % tuku. Požadovaný poměr bílkovin a tuku v krmivu se poněkud zužuje. Obsah energie by se měl pohybovat mezi 3 500-4 500 kcal/kg (Hand et al., 2010). Pro velká a obří plemena jsou vhodné nižší koncentrace bílkovin a tuku a širší poměr mezi bílkovinami a tukem (až 2 : 1). Krmiva pro rostoucí psy musí obsahovat dostatečné množství kvalitních živočišných proteinů, nevhodné je příliš vysoké zastoupení rostlinných produktů, zvláště rostlinných zdrojů bílkovin.
3. Potřeba bílkovin a tuku u štěňat
Potřeba bílkovin rostoucích psů se liší od potřeby dospělých. Nejvyšší potřebu bílkovin mají štěňata při odstavu, později se postupně snižuje (Burns et al, 1982; Case and Czarnecki-Maulden, 1990). Hladina bílkovin v mléce feny je 33 % v sušině. Mléko feny je vysoce stravitelné krmivo s koncentrací energie 6 400 kcal/kg sušiny. To odpovídá 21 % vysoce stravitelných bílkovin v komerčním krmivu, které má obsah energie 4 000 kcal/kg sušiny (Hand et al., 2010). Většina běžných krmiv ale nemá tak vysokou stravitelnost, proto je skutečná potřeba bílkovin v krmivu vyšší. Rostoucí pes potřebuje v období po odstavu 6–10 g bílkovin/kg hmotnosti a den, od 5–6 měsíců 4–5 g/kg, a v druhé fázi růstu 2,5–4 g/kg (Zentek, 2001). Vyšší příjem bílkovin se již nezužitkuje pro růst, ale dochází k jejich odbourávání spojenému s tvorbou močoviny v játrech a k dalšímu využití jako zdroje energie, případně k ukládání ve formě zásobního tuku. Optimální úroveň bílkovin v suchém podílu krmiva pro rostoucí psy je 22–32 % (Hand et al., 2010), minimum podle AAFCO (2015) je 22,5 %. FEDIAF (2019) uvádí pro štěňata do 14 týdnů jako minimální obsah proteinů 25 % a pro štěňata nad 14 týdnů 20 % v sušině. Vyšší obsah bílkovin v krmivu není na závadu, pokud není současně spojený s přebytkem energie. Bylo prokázáno, že u rostoucích psů velkých a obřích plemen nevede příjem bílkovin v množství kolem 32 % v sušině krmiva k rozvoji ortopedických onemocnění (Nap et al., 1991). Naproti tomu nedostatek kvalitních bílkovin může mít negativní vliv na růst a vývoj mladých psů.
Tuk slouží jako zdroj esenciálních mastných kyselin, nosič vitamínů rozpustných v tucích a jako koncentrovaný zdroj energie. Tuk významně ovlivňuje koncentraci energie v krmivu a jeho nadměrný příjem může způsobit nadváhu až obezitu a přispívat k rozvoji ortopedických onemocnění. Minimální doporučená koncentrace tuku pro období růstu podle AAFCO (2015) a FEDIAF (2019) je 8,5 % v sušině krmiva, optimální rozmezí je 10-25 % (Hand et al., 2010). Uvedené rozmezí obsahu tuku zajišťuje koncentraci energie mezi 3 500-4 500 kcal/kg.
Rostoucí psi mají vysokou potřebu esenciálních mastných kyselin, mezi které patří kyselina linolová a α-linolenová. Odhadovaná denní potřeba kyseliny linolové je asi 250 mg/kg tělesné hmotnosti (Meyer, 1990). Kromě toho musí z krmiva získávat také vyšší omega-3 mastné kyseliny, kyselinu dokosahexaenovou (DHA) a eikosapentaenovou (EPA). Štěňata totiž nedokážou účinně přeměnit základní omega-3 kyselinu α-linolenovou na vyšší kyseliny DHA a EPA (Bauer et al, 2006). DHA je nezbytná pro normální vývoj nervové soustavy, oční sítnice a sluchu (Pawlosky et al, 1997). Bylo zjištěno, že doplnění rybího oleje jako zdroje DHA do krmiva zlepšuje u štěňat také schopnost učení (Kelley et al, 2004). Minimální doporučené množství DHA a EPA je 0,05 % ze sušiny krmiva, přičemž EPA by neměla překročit 60 % a DHA by měla představovat minimálně 40 % z celkového množství (NRC, 2006).
4. Potřeba vápníku a fosforu u štěňat
Vápník je v součinnosti s fosforem nezbytný pro růst a mineralizaci kostí u rostoucích psů. Kosti se skládají převážně z mineralizované pojivové tkáně a jejich růst proto nemůže probíhat stejně jako v jiných tkáních. Rostou přikládáním novotvořené tkáně ke starší, což vyžaduje stálou tvarovou opravu kostí, remodelaci. Na remodelaci kostí se podílí několik typů buněk. Jsou to především osteoblasty, buňky tvořící novou kost, které produkují kolagen a další kostní bílkoviny a podílí se na mineralizaci kostní tkáně. Dále to jsou osteoklasty, které kosti rozkládají a tím uvolňují prostor pro jejich novotvorbu a remodelaci. Většina kostí vzniká z chrupavky, s výjimkou lebečních kostí, které vznikají z vaziva. Přeměna pojivových tkání na kost se nazývá osifikace (kostnatění). Kosti se skládají z organických látek, především kolagenu a dalších bílkovin, a z anorganické složky, kterou tvoří zejména krystalky hydroxyapatitu. Hydroxyapatit je sloučenina tří molekul fosforečnanu vápenatého a jedné molekuly hydroxidu vápenatého. Proces ukládání hydroxyapatitových mikrokrystalů v mezibuněčné hmotě kosti se nazývá kalcifikace (mineralizace). Při nevhodném poměru mezi vápníkem a fosforem dochází k narušení procesu mineralizace kostí, protože se nemohou v dostatečné míře formovat vápenato-fosforečné komplexy potřebné pro kalcifikaci nově tvořené kostní tkáně. Negativní dopad na osifikaci a mineralizaci kostí může mít jak nedostatek, tak i nadbytek vápníku a fosforu v krmivu. Citlivější jsou vůči tomu štěňata velkých a obřích plemen psů, zatímco malá a střední plemena se s dysbalancemi minerálních látek při vývoji kostí vyrovnávají o něco lépe.
Denní potřeba vápníku se podle velikosti plemene a fáze růstu pohybuje mezi 200–500 mg/kg hmotnosti a den, potřeba fosforu mezi 170–300 mg/kg a den. Mladší psi do 6 měsíců mají vyšší potřebu vápníku než starší a velká plemena mají na jednotku hmotnosti nižší potřebu než malá. Potřeba vápníku stoupá v období přezubování (4. – 7. měsíc). V suchých kompletních krmivech pro rostoucí psy by se měl obsah vápníku pohybovat mezi 0,8 - 1,8 % v sušině krmiva a jeho poměr s obsahem energie by měl být 0,5-1 g vápníku/1000 kJ nebo 2-4 g/1000 kcal. Poměr mezi vápníkem a fosforem by měl být 1-2 (1,8) : 1 (NRC 2006; AAFCO 2015; FEDIAF 2019).
Nadbytek vápníku snižuje příjem krmiva, omezuje využitelnost dalších minerálních látek a narušuje proces osifikace kostí. U velkých a obřích plemen přispívá k rozvoji ortopedických onemocnění. V řadě studií (Hazewinkel et al., 1985, 1991; Goedegebuure and Hazewinkel,1986) bylo prokázáno, že koncentrace 2,1 – 3,3 % vápníku v sušině krmiva vedly u štěňat k rozvoji patologických změn na kostech. Podle Slater et al. (1992) představují zvýšené riziko vzniku osteochondrózy u rostoucích psů velkých a obřích plemen už diety s obsahem 3,6 g vápníku na 100 kcal (tj. 0,860 g na 1000 kJ) energie v krmivu. Pro vznik osteochondrózy je rizikový zejména vzestup hladiny vápníku v krvi, který stimuluje tvorbu hormonu kalcitoninu ve štítné žláze a zvýšenou kalcifikaci kostí. Zvýšení hladiny vápníku v krvi je pro vznik onemocnění nebezpečnější než změny v poměru vápníku a fosforu. Kromě samotného nadbytku vápníku významně přispívá ke zvýšení rizika ortopedických problémů i nadbytek vitamínu D. Minimální doporučené množství vitamínu D je 550 IU/kg sušiny krmiva, bezpečný horní limit je 3 200 IU/kg sušiny krmiva (Tryfonidou et al., 2003; NRC, 2006).
Nedostatek vápníku, fosforu a vitamínu D se u rostoucích psů může projevit jako rachitis. Nedostatek fosforu je u psů vzácný, protože jejich krmiva jsou obvykle na fosfor bohatá. Byl popsán u štěněte krmeného veterinární ledvinovou dietou se sníženým obsahem fosforu (McMillan et al., 2006). S nedostatkem vápníku nebo vitamínu D je možné se setkat u špatně vyvážených domácích dávek. Kvalitní průmyslová krmiva mívají obojího dostatečné množství. Rachitis se projevuje deformacemi končetin, zvětšením kloubů a typickým rachitickým růžencem, který vzniká zesílením koncových částí žeber v místě přechodu kostní a chrupavčité části. Nízký obsah vápníku a vysoký obsah fosforu, kdy dochází k výraznému nepoměru mezi oběma prvky, vede k rozvoji sekundární nutriční hyperparathyreózy. Dochází při ní k demineralizaci kostní tkáně, kdy je kost nahrazována vazivem. Kosti se stávají měkčími, křehnou a deformují se. Nejčastěji se vyskytuje u psů krmených samotným masem a vnitřnostmi, bez doplnění zdrojů vápníku.
5. Požadavky na výživu rostoucích psů velkých a obřích plemen
Psi velkých a obřích plemen mají v období růstu specifické požadavky na výživu, které jsou dané jejich vysokou intenzitou růstu a sklonem k rozvoji některých ortopedických onemocnění, jako je osteochondróza, dysplazie kyčelního nebo loketního kloubu. Jako velká plemena se označují psi s hmotností v dospělosti vyšší než 25 kg, k obřím plemenům patří psi nad 60 kg v dospělosti. U těchto plemen nastává mezi 4 – 6 měsíci věku období tzv. překotného růstu. Příliš rychlý růst vede k nadměrnému zatížení kostry končetin a je významným rizikovým faktorem pro vznik ortopedických onemocnění. Proto je vhodné v tomto období poněkud omezit přísun energie a bílkovin. Vědecké studie prokázaly, že vyšší obsah bílkovin je pro překotný růst a rozvoj kosterních abnormalit daleko menším rizikem než nadbytek energie. Nap et al. (1991) nezjistili žádné rozdíly ve vývoji kostry u štěňat německých dog krmených dietou s obsahem 23 a 32 % bílkovin ze sušiny krmiva. Štěňata velkých a obřích plemen se zásadně nesmí překrmovat, protože prudký nárůst hmotnosti vede k přetěžování kostry. Samotný vyšší obsah bílkovin není na závadu, pokud se jedná o kvalitní živočišné bílkoviny. Rozhodující je vždy celkový energetický příjem, krmivo by mělo mít koncentraci energie maximálně do 4 000 kcal (16 736 kJ) v 1 kg.
Krmiva pro velká a obří plemena v období růstu by neměla mít ani příliš vysokou koncentraci vápníku. Je prokázáno, že koncentrace vápníku kolem 3 % ze sušiny krmiva přispívá k rozvoji osteochondrózy a dalších ortopedických onemocnění, za riziková se pokládají už 2 %. Velká plemena psů jsou ve srovnání s malými plemeny citlivější vůči nadbytku vápníku, ale také vůči jeho nedostatku. Studie na štěňatech německých dog a trpasličích pudlů (Hazewinkel et al., 1991; Nap et al., 1993) prokázaly u německých dog zvýšený výskyt osteochondrózy při vysokých koncentracích vápníku (3,3 % ze sušiny krmiva) a patologických fraktur při jeho nízké koncentraci (0,6 % ze sušiny krmiva), zatímco u pudlů tyto změny nebyly pozorovány. Optimální koncentrace vápníku v suchém krmivu pro kategorii rostoucích psů velkých a obřích plemen by se měla pohybovat mezi 0,9–1,4 %, maximum je 1,8 % v sušině (AAFCO 2015; FEDIAF 2019), což představuje 1,7 % v granulích, které mají 8 % vlhkosti. V současné době je k dispozici celá řada granulí označených Large Breed, které jsou určené pro rostoucí psy velkých plemen. Mají obvykle snížený obsah energie, bílkovin i vápníku ve srovnání s krmivy pro malá a střední plemena. V jednotlivých recepturách mohou být ale značné rozdíly. Zatímco u některých krmiv obsah vápníku překračuje doporučené hodnoty, u jiných je jeho koncentrace tak nízká, že při doporučeném dávkování štěněti nemusí poskytovat ani minimální potřebné množství. To se pak může projevit zvláště v období přezubování, kdy se potřeba vápníku zvyšuje. Proto je třeba vybírat pro výživu štěňat velkých plemen pouze taková krmiva, která splňují všechny doporučené parametry.
Seznam použité literatury:
[AAFCO] Association of American Feed Control Officials. 2015. Official Publication Association of American Feed Control Incorporated. Champaign Illinois (USA): AAFCO; 663 pp.
Bauer JE, Heinemann KM, Lees GE, et al. Docosahexaenoic acid accumulates in plasma of canine puppies raised on alpha-linolenic acid-rich milk during suckling but not when fed alpha-linolenic acid-rich diets after weaning. Journal of Nutrition 2006; 136 (Suppl. 7): 2087S-2089S.
Burns RA, Lefaivre MH, Miller JA. Effects of dietary protein quantity and quality on the growth of dogs and rats. Journal of Nutrition 1982;112:1843-1853.
Case LP, Czarnecki-Maulden GL. Protein requirements of growing pups fed practical dry-type diets containing mixed-protein sources. American Journal of Veterinary Research 1990;51:808-812.
Case LP, Daristotle L, Hayek MG, Rasech MH. Canine and feline nutrition: a resource for companion animal professionals. 3th Edition. Mosby Elsevier, St. Louis MO 2010.
England GCW. Care of the neonate and fading pups. In: Ettinger SJ, Feldman EC, eds. Textbook of Veterinary Internal Medicine, 6th ed. St. Louis, MO: Elsevier Saunders, 2005; 1708-1713.
[FEDIAF] Federation europeenne de l’industrie des aliments pour animaux familiers. 2019. Nutritional Guidelines for Complete and Complementary Pet Food for Cats and Dogs. Brussels (Belgium): European Pet Food Industry Federation; 96 pp.
Goedegebuure S.A., Hazewinkel H.A.: Morphological Findings in Young Dogs Chronically Fed a Diet Containing Excess Calcium. Vet Pathol; 23: 594 – 605, 1986.
Hand, M. S., Thatcher, C. D., Remillard, R. L., Roudebush, P. Small Animal Clinical Nutrition, 5th Edition. Topeka, Kansas; Mark Morris Institute, 2010:1314 s.
Hawthorne AJ, Booles D, Nugent PA, and others: Body-weight changes during growth in puppies of different breeds, J Nutr 134:2027S–2030S, 2004.
Hazewinkel H.A., Goedegebuure S.A., Poulos P.W., Wolvekamp W. Th. C.: Influences of Chronic Calcium Excess on the Skeletal Development of Growing Great Danes. JAVMA; 21: 377–391, 1985.
Hazewinkel H.A., Van Den Brom W.E., Van´t Klooster A. Th., Voorhout G., Van Wees A.: Calcium Metabolism in Great Dane Dogs Fed Diets with Various Calcium and Phosphorus Levels. J Nutr; 121: 99–106, 1991.
Kelley RL, Lepine AJ, Burr JR, et al. Effect of dietary fish oil on puppy trainability. Sixth Congress of the International Society for the Study of Fatty Acids and Lipids. 2004; 45338.
Lawler DF, Evans RH. Nutritional and environmental considerations in neonatal medicine. In: Kirk RW, ed. Current Veterinary Therapy X. Philadelphia, PA: WB Saunders Co, 1989;1325-1333.
McMillan, Ch. J., Griffon, D. J., Marks, S. L., Mauldin, G. E. Dietary-Related Skeletal Changes in a Shetland Sheepdog Puppy. J Am Anim Hosp Assoc 2006;42:57-64.
Meyer H. Sonstige essentielle bzw. semi-essentielle Stoffe. In: Ernährung des Hundes. Stuttgart, Germany: E Ulmer Verlag, 1990; 120-122.
Nap R.C., Hazewinkel H.A., Voorhout G., Van Den Brom W.E., Goedegebuure S.A., Van´t Klooster A. Th. Growth and Skeletal Development in Great Dane Puppies Fed Different Levels of Protein Intake. J Nutr 1991;122:107–113.
Nap R.C., Hazewinkel H.A., Van Den Brom W.E.: Growth and Skeletal Development in Miniature Poodles Fed Different Levels of Calcium; Radiographic, Histologic, and Endocrine Aspects. PhD thesis, Utrecht University, Utrecht, The Netherlands, 1993.
Pawlosky RJ, Denkins Y, Ward G, et al. Retinal and brain accretion of long-chain polyunsaturated fatty acids in developing felines: The effects of corn oil-based maternal diets. American Journal of Clinical Nutrition 1997; 65: 465-472.
Pibot P, Jean-Blain C. Allaitement artificiel et sevrage du chiot. Recueil de Médecine Vétérinaire 1989;165:567-575.
Slater M.R., Scarlett J.M., Donoghue S., Kaderly R.E., Bonnett B.N., Cockshutt J., Erb H.N.: Diet and Exercise as Potential Risk Factors for Osteochondritis Dissecans in Dogs. Am J Vet Res; 53: 2119–2124, 1992.
Tizard IR, ed. Immunity in the fetus and newborn. In: Veterinary Immunology–An Introduction, 4th ed. Philadelphia, PA: WB Saunders Co, 1992;248-260.
Trangerud C, Grondalen J, Indrebo A, and others: A longitudinal study on growth and growth variables in dogs of four large breeds raised in domestic environments, J Anim Sci 85:7–83, 2007.
Tryfonidou, M. A., Stevenhagen, J. J., Buurman, C. J., et al. Dietary 135-fold cholecalciferol supplementation severely disturbs the endochondral ossification in growing dogs. Domestic Animal Endocrinology 2003;24:265-285.
Zentek J. Nutrition of the Growing Dog. In Nutrition and Health Care in Large Breed Dogs. In Large Breed Health Care Symposium, Venice, Italy 2001.